Po několika letech jsi se rozhodl skončit hráčskou kariéru, jaké byly hlavní důvody?

Hrál jsem za Florbal Ústí 15 let a florbal pro mě vždycky hodně znamenal. Postupem času mě ale začala limitovat zranění kotníku a cítil jsem, že mi už dochází energie. Chtěl jsem to uzavřít v momentě, kdy jsem si jistý, že je čas posunout se dál a přetočit na novou kapitolu.

Nemrzí tě přeci jen, že si nezkusíš Superligu, bylo to lákadlo, které tě třeba přemlouvalo ještě rok zkusit?

Samozřejmě, že myšlenka na Superligu byla vždycky velkým lákadlem. Ale upřímně, věděl jsem, že bych do toho nemohl dát 100 % kvůli zdraví a energii. Radši jsem se rozhodl udělat krok stranou včas a věnovat se něčemu, kde budu moct být přínosem i bez toho, abych se trápil.

Není tajemství, že v klubu převezmeš jinou roli, jakou?

Ano, zůstávám u florbalu, ale z jiné strany. Budu se věnovat mládeži a hlavně propojení dětí z kroužků na základních školách s naším klubem. Zároveň budu působit jako trenér u juniorské kategorie. Chci dětem předat něco z toho, co mi florbal dal, a pomoct jim objevovat radost ze hry.

Jsi vášnivý cyklista, máš v tomto odvětví nějaké budoucí cíle?

Cyklistiku jsem si hodně oblíbil, dává mi svobodu, nové výzvy i radost z pohybu. Do budoucna bych si chtěl zkusit triatlon, protože mě láká kombinace disciplín a posouvání vlastních hranic.

Když se tě někdo zeptá, co pro tebe znamenal florbal, co mu odpovíš?

Florbal pro mě znamenal druhou rodinu, školu života a místo, kde jsem poznal spoustu přátelství a zážitků na celý život. Dal mi disciplínu, radost, ale i schopnost překonávat překážky. A i když končím hráčskou kariéru, florbal ve mně zůstane navždy.

Autor: Dominik Hrabě